Myšlení

Co je myšlení?

Jistě všichni pohatsssznáte obrázek z knihy Malý princ. Položím vám stejnou otázku, jako byla v knize. Je na obrázku klobouk, nebo hroznýš, který snědl slona? Pokud bychom se spoléhali pouze na vnímání (smyslové poznání), viděli bychom na obrázku pouze klobouk. Abychom „viděli“ slona, musíme zapojit představivost, snažit se o pochopení, analyzovat tvar, atp. Jednoduše řečeno museli bychom začít přemýšlet.

Myšlení tedy navazuje na všechny předchozí poznávací procesy. Určitě na vnímání a také paměť. Myšlení také velmi silně podléhá vlivu emocí.

Umožňuje člověku orientovat se ve světě a pochopit ho mnohem více než jen pouhé vnímání. Vnímáním poznáváme jednotliviny, ale myšlení nám dovoluje zobecňovat a chápat souvislosti.

Myšlení je proces, při kterém dochází k manipulaci s (informacemi ) vjemy, představami či pojmy, za účelem vyřešení nějakého problému.

Myšlení je tedy nejvyšší a současně z vývojového (fylogenetického) hlediska nejmladší poznávací proces.

Formy myšlení

Myšlení má několik různých forem/podob/úrovní. Rozlišit ale můžeme dvě hlavní. Nižší úroveň pracuje s informacemi zakódované do podoby obrazů. Vztahuje se k bezprostředně přítomným předmětům a dějům. A je typická spíše pro dětské myšlení.

  1. vjem – zpracovávám pouze to, co momentálně vnímám
  2. představa – zpracovávám to, co jsem v minulosti vnímal a dokážu si představit

Např. pochopím, že náš pes je větší než sousedův, když je oba vidím. Přemýšlím, jak poskládat kostky stavebnice.

Někteří psychologové za skutečné myšlení chápou až vyšší úroveň. Ty představuje už řečovou podobu myšlení, ve které jedinec vyjadřuje výsledky svého myšlení, ke kterým dospěl prostřednictvím myšlenkových operací.  Nezpracováváme zde tedy obrazy, ale slova či věty.

  1. pojem – je základní forma myšlení. Dospělí lidé myslí v pojmech. Je to řečové vyjádření obecných a podstatných znaků nějakého předmětu nebo jevu. Podstatný znak je takový znak, bez něhož by daný pojem nebyl daným pojmem. Je to myšlenka, která reprezentuje skupinu předmětů či jevů na základě společných vlastností (podstatných znaků). Pojem je tady obecný a to je jeho základní rozdíl od vjemu a představy. Ty zobrazují vždy pouze konkrétní předmět či jev.
  2. soud – je vyjádřením vztahu mezi dvěma a více pojmy. Obvykle soudy vyjadřujeme oznamovací větou, kterou něco tvrdíme, nebo popíráme.
  3. úsudek – je vyjádřením vztahu mezi dvěma a více soudy. Prostřednictvím myšlenkových operací z několika soudů (premis) vyvodíme nový soud tedy závěr a tento závěr se nazývá úsudek. Jedná se o nejsložitější a nejvyšší formu myšlení.

Rekreační dům Nový Dvůr 2002 I

Toto je vjem.

Obraz vašeho domu v hlavě, který jste si zrovna teď vybavili, je představa.

Dům – toto slovo je pojem, pokud víte, co to znamená dům.

Náš dům je veliký. – toto je soud, ke kterému jsem potřeboval znát pojem domu a velikosti.

Domy, které mají rovnou střechu, v zimě trpí pod návalem sněhu. Náš dům má rovnou střechu. – Náš dům bude v zimě trpět pod návalem sněhu. Toto jsem usoudil na základě dvou předchozích soudů.

Myšlenkové operace

Jsou to postupy, pomocí nichž zpracováváme pojmy a soudy, abychom z nich vyvodili úsudky.

Analýza – myšlenkový rozklad celku na části nebo myšlenkové odlišení jednotlivých vlastností nebo stránek.

Syntéza – myšlenkové sloučení částí předmětů nebo jevů nebo myšlenkové spojení jeho znaků a vlastností.

Zobecnění (generalizace)– myšlenkové vystižení toho, co je předmětům a jevům určité kategorie společné.

Abstrakce – odhlížení – myšlenkové vypouštění určitých vlastností předmětů nebo jevů.

Konkretizace – přiřazování jednotlivých předmětů do určité třídy znaků.

Srovnávání – určování shod a rozdílů mezi jednotlivými předměty a jevy.

Dedukce – vyvozování jednotlivého z obecného tvrzení. Nikdy nepřináší nové poznatky, pouze je aplikuje na konkrétní příklady. Př. Všichni psi štěkají. Rex je pes. Dedukcí odvodím, že Rex štěká.

Indukce – myšlenkové vyvozování obecného tvrzení ze zkušenosti/z jednotlivého. Není nikdy na 100% pravdivá. Stojí ale na ní vědecké poznatky. Př. Petr má auto. Honza má auto. David má auto. Indukcí z toho odvodím, že všichni muži mají auto.

Analogie – daný předmět se nezkoumá přímo, ale vytváří se jeho model a výsledky, získané zkoumáním modelu se přenášejí na původní předmět.

Druhy myšlení

Problémy, které řešíme myšlením, mohou mít různý stupeň konkrétnosti nebo abstraktnosti, praktičnosti nebo teoretičnosti a podle toho vyžadují i různé druhy myšlení.

  1. konkrétní myšlení – využíváme při praktických úkolech. Řešíme je pomocí vjemů metodou pokus a omyl. Např. stavba puzzle.
  2. názorné myšlení – využíváme při řešení úkolů pomocí názorných představ. Než začnu něco dělat představím si, jakým postupem by to šlo udělat. Např. plán nového bytu.
  3. abstraktní myšlení – nepracuji již s nějakými objekty, ale pouze teoretizuji (zpracovávám pojmy, soudy a úsudky). Takto mohu řešit např. matematické rovnice nebo uvažovat nad myšlením.

Různé typy problémů také mnohdy vyžadují zcela odlišné přístupy.

  1. konvergentní (sbíhavé) myšlení – se uplatňuje pokud má problém jedno řešení. Myšlenková činnost se soustředí na to odhalit toto řešení. Např. často u matematických úloh
  2. divergentní (rozbíhavé) myšlení – se uplatňuje pokud má daný úkol více řešení. Podstatou tohoto myšlení je nalezení několika možných cest a vybrání nejvhodnější. Nutné například pro managery.

Řešení problémů

Znáte tzv. Hanojské věže? Logický hlavolam, kde přesunujete kroužky z jedné tyče na druhou? Zkuste si tento logický problém vyřešit. Byl to problém?

Problém chápeme jako chápeme jako situaci, kdy se nacházíme v určitém výchozím stavu a chceme dosáhnout cílového stavu pomocí nějakého postupu. Přičemž neznáme způsob řešení. Člověk využívá k řešení celou řadu různých strategií. Některé si nyní představme.

  1. metoda pokusu a omylu – spočívá v náhodném zkoušení. Metoda není příliš efektivní a lze ji využít jen pokud existuje omezený počet možností.
  2. metoda vhledu – představuje způsob náhlého porozumění. Uplatňuje se například při řešení hlavolamů. Mnohdy je podstatou překonání mentálního nastavení (Thinking outside the box), které omezuje naše myšlení.
  3. rozumová analýza – představuje promyšlenou strategii rozumové úvahy, kdy zkoumáme různé možnosti, hledáme logické souvislosti, analogie atp.
  4. algoritmus – je předpis, posloupnost operací, které je potřeba udělat, abychom vyřešili úlohu.
  5. brainstorming – skupinová metoda řešení problémů. Má dva kroky. V prvním kroku se sbírají nápady. Zásadou je zapisovat vše, nijak nápady nehodnotit, nekomentovat. V druhém kroku se se všemi nápady pracuje a vybírá se řešení.

No Comments

Post a Comment