Vědomí a změněné stavy vědomí

Vědomí je všechno to, co si uvědomujeme, respektive prožíváme to, co se děje v určitých částech našeho mozku. Pokud něco děláme vědomě (ve stavu vědomí), můžeme to ovládat naší vůlí. Vědomí představuje stav bělosti, při kterém jsme schopni snímat, uvědomit si, co cítíme, přemýšlet, mluvit, řešit problémy atd. Zjednodušeně ho můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů. Tato definice je ale neúplná, ve skutečnosti vědomí zahrnuje 2 aspekty:

  • sledování (monitoring) – jsme si vědomi, co se děje v našem okolí i v našem těle
  • ovládání (řízení) – funkcí našeho vědomí je také jednání – plánovat, zahajovat a řídit činy (př. příprava večeře s přítelem, příprava životní dráhy)

Ale zdaleka ne všechny aktivity jsou řízeny vědomým rozhodnutím. Mnoho rozhodnutí se odehrává mimo oblast vědomí.

Vědomí, předvědomí a nevědomí

Vědomí má jen omezenou kapacitu a ve chvíli, kdy je zahlceno podněty z okolí, už nestíhá vnímat vše, proto ostatní podněty přebírá podvědomí. Představte si to jako jednoduchou situaci, kdy na vás v jednu chvíli mluví 20 lidí a vy nestíhat vnímat vše, co vám říkají. Soustředíte se tedy jen na jednoho maximálně dva a zbytek slov vám uniká, vy je ale aspoň částečně stejně zaznamenáte, protože když se zamyslíte, tak si vzpomenete na slova, která říkal člověk, na něhož jste se nesoustředili. V běžném životě naše předvědomí zaznamenává ty podněty, na které se naše vědomí nesoustředí (např. nevnímáme tikot hodin, bimbání kostela). Také mnoho myšlenek a vzpomínek není momentálně ve vědomí přítomno, ale mohou být do vědomí vyvolány, to jsou předvědomé vzpomínky. A patří sem také již zvládnuté (zautomatizované) postupy, které provádíme mimo vědomou kontrolu (např. při řízení auta).

V nevědomí jsou obsaženy naše myšlenky, které si neuvědomujeme. Mohou to být impulzy našich pudů, skrytá přání a touhy, případně vytěsněné nepříjemné vzpomínky. Nevstupují do vědomí, přesto ovlivňují naše jednání. Jsou nepřístupné introspekci, ale můžeme se k nim dostat prostřednictvím našich snů, iracionálního chování či chybných úkonů a přeřeknutí.

Změněné stavy vědomí

Za tyto stavy chápeme situace, kdy je ovlivněno naše vnímání, myšlení nebo cítění nějakými vnějšími okolnostmi.

spánek

Zdánlivě protiklad k vědomí – stavu bdělosti, ale oba stavy mají mnoho společného.spanek

  • myšlení – i ve spánku přemýšlíme – sny
  • vytváření vzpomínek – sny si pamatujeme
  • nejde o stav naprostého klidu – někteří ve spánku i chodí
  • vnímáme okolí – vzbudí nás zvonek budíku
  • plánování – někteří jsou schopni v danou hodinu se vzbudit

Spánek je pro člověka velmi důležitý, proto by měl dodržovat správný spánkový režim. Ten se proměňuje a vyvíjí od narození. Novorozenci rychle střídají fáze spánku a bdění, až postupně se ustaluje pravidlo: spát v noci a bdít ve dne. Vodítkem je prostředí (světlo a tma) a cykličnost tělesných funkcí. Nemluvně spí asi 13 – 17 hodin denně, dospělý pak 8 hodin denně.

Pro záznam mozkové aktivity nejen v průběhu spánku se používá EEG (elektorencefalograf).

Elektroencefalograf (EEG)
Elektroencefalograf (EEG)

Díky tomuto přístroji bylo zjištěno, že spánek má celkem 5 stádií s odlišnou hloubkou spánku. 1. a 2. stádium představuje lehký spánek, 3. a 4. stádium hluboký spánek, kdy už je obtížné člověka vzbudit. Tato čtyři stádia dohromady nazýváme non-REM (NREM) spánek, který trvá přibližně hodinu. Název je odvozen z anglického non rapid eye movement , protože v této fázi nejsou přítomné oční pohyby, je snížená aktivita mozku, srdeční frekvence, frekvence dechu, svaly relaxují a zpomaluje se metabolismus. Celkově se dá říct, že v této části spánku skutečně duševně odpočíváme. Po té přichází 5. stádium tzv. REM spánek, v němž jsou z venku pozorovatelné pohyby očí přes zavřená víčka, mozek je do značné míry vzhůru, tělo víceméně ochrnuté. Hodnoty EEG v této fázi se téměř blíží bdělému stavu. Většina snů probíhá v REM spánku. Probuzení v této fázi dokazuje zapamatování si aktivity mozku – pamatujeme si sny. Obecně platí, že sny si pamatujeme, když se probudíme v jeho průběhu.  Navíc jsou sny v této fázi velmi živé, smyslové vnímatelné, ale taky dosti zvláštní až bizarní.

Fáze spánku
Fáze spánku
Poruchy spánkunedostatek-spanku

Většina dospělých spí 6 – 9 hodin denně. Spánek kratší než 8 hodin má za následek příznaky ospalosti. Za poruchu spánku ale považujeme stav, kdy neschopnost dobře spát má za následek narušení výkonosti během dne.

  1. spánková deprivace – nedostatek normálního množství spánku, které má za následek ospalost, touhu spát, nebo sklon snadno usnout; 30% studentů aspoň jednou týdně usne při vyučování, 31% řidičů aspoň jednou usnulo za volantem
  2. insomnie – nespavost, nespokojenost s množstvím nebo kvalitou spánku, je ale subjektivní pocit, který vždy musí posoudit lékař
  3. narkolepsie – vzácná ale závažná porucha, nezvladatelné, opakující se záchvaty ospalosti, člověk může usnout v průběhu nějaké činnosti (při psaní, v rozhovoru, při řízení), tento spánek může trvat několik sekund až 30 minut (REM spánek)
  4. spánková apnoe – vzácná porucha, jedinec přestává ve spánku dýchat, ale nedostatek kyslíku způsobí vylučování hormonů a jedinec se probudí, postižení jedinci mají za noc mnoho takových fází až stovky probuzení ( některé si ani neuvědomují), existují 2 možné příčiny: mozek přestává vysílat signály, nebo svaly relaxují a sevřou hrdlo, nebezpečné je užívání léků na spaní – znesnadňují probuzení
psychoaktivní látky (drogy)

psychoaktivni-latkyPsychoaktivní látky ovlivňují naše chování, vědomí a náladu. K prudkému nárůstu jejich užívání došlo v 60. – 70. letech v USA, od té doby užívání spíše klesá, stále však jde o závažný problém společnosti. Na tyto látky vzniká závislost. Můžeme rozlišovat trojí typ závislosti.

  1. psychická závislost (craving=bažení) – potřeba (touha), kterou jsou se naučili, vždy jsme použili drogu jako prostředek odstranění úzkosti, zvykli jsme si na to (např. kuřáci marihuany – tělesná závislost není, abstinenční příznaky minimální, ale přesto, když se dostaví stres, nedokážou kouření opustit), mysl ovládá touha po droze, naše myšlenky se soustředí pouze na ni. Poznat to na sobě můžeme, když budeme pozorovat naše myšlenky: jak často na drogu myslím? naskakuje mi myšlenka na drogu i při jiné činnosti?
  2. tělesná závislost – návyk našeho těla přijímat drogu, tělo samo již vyžaduje příjem látky, pokud ji nedostane projevují se abstinenční příznaky (nepříjemné tělesné a psychické projevy). Projevuje se tu také efekt tolerance, při opakovaném užívání si totiž tělo na drogu zvyká, a proto je nutné brát stále větší dávku, abych dosáhl stejného účinku. Pokud spojíme oba předchozí jevy, dostaneme se do zjištění většiny drogově závislých lidí a to, že berou drogu, aby jim nebylo tak špatně a už jenom odstraňují to nepříjemné vyvolané jejich tělem.
  3. sociální závislost – užívání drog vede také ke změně způsobu života a vztahů. Mnoho závislých opouští (vzdaluje se) svou rodinu a původní kamarády, spolužáky atd. a vyhledává nové „kamarády“ mezi drogově závislými. Mnohdy je k tomu dožene i kriminální činnost spojená se sháněním peněz na drogu. Skutečná přátelství mezi drogově závislými ale vlastně neexistují, jejich jediným „kamarádem“ je ve svém důsledku jenom samotná droga.

Základní informace o drogách naleznete na stránkách drogy.cz, z nichž čerpám i videa, se kterými pracujeme v hodinách.

Drog je dnes již velké množství a můžeme je dělit různým způsobem. Odmítám ale klasické dělení na měkké (konopné drogy, extáze) a tvrdé drogy (heroin, pervitin, kokain), tvrdím, že jde spíše o to, jak organizmus látku přijme a tudíž pro někoho může i měkká droga být vlastně tvrdou. Podívejme se proto raději na jiná dělení. Například podle toho, jaký postoj má k droze společnost:

  1. legální drogy – společensky tolerované, dá se s nimi běžně setkat, ale může na nich vznikat stejná závislost jako na drogách nelegálních. alkohol, nikotin, léky (benzodiazepiny, hypnotika), kofein, organická rozpouštědla
  2. nelegální drogy – společností netolerované, postavené mimo zákon, uchováváním, prodejem, či předáváním se dostáváte do střetu se zákonem. Trestní zákoník, § 283 – § 287. marihuana, hašiš, pervitin, heroin, extáze

Další způsob dělení drog je podle toho, jak působí na psychiku člověka, a jejich složení.

  1. centrálně tlumivé látky – mají tlumivý účinek na CNS, působí uvolnění – alkohol, barbituráty.
  2. opiáty – snižují citlivost CNS, v podstatě podobné předchozímu, tlumí vnímání bolesti – kodein, heroin, morfin, methadon
  3. stimulanty – povzbuzují CNS, snižují pocit únavy, nudy nebo zvyšují energii, pocit sebedůvěry – amfetaminy, kokain, nikotin, kofein
  4. halucinogeny – hlavním účinkem je změna vnímání, některé jsou přírodní, jiné chemické – LSD, mezkalin 
  5. konopné drogy – v podstatě blízké halucinogenům, nebezpečí je i v nepředvídatelnosti jejich působení – marihuana, hašiš
  6. těkavé látky – ovlivňují CNS různým způsobem, navozují euforii, někdy s útlumem, vyvolávají zrakové a sluchové halucinace – toluen, rajský plyn

DDÚ – Pracovní list_ drogy

meditace

meditace2_9x5-270x152Změněného stavu vědomí se dosahuje prostřednictvím provádění určitých rituálů a cvičení. Výsledkem je stav duševního i tělesného uvolnění, určitá forma mystického stavu, kdy jedinec je extrémně relaxován a cítí se oddělen od okolního světa. Součástí cvičení bývá:

  • řízení dechu
  • zaměřování pozornosti
  • vyloučení vnějších podnětů
  • vytváření představ

Existuje mnoho forem meditace, hodně z nich pochází z východních náboženství. Mezi nejznámější patří jóga.

hypnóza

hypnozaHypnóza je vlastně druhem sociální interakce, při níž jedinec ochotný podrobit se hypnóze předává část kontroly nad svým chováním hypnotizérovi a přijímá určité zkreslení reality.  Tohoto stavu se dosahuje různými technikami (sugescí, navození klidu, relaxace, představivost) ale vždy je nutná spolupráce. V tomto vztahu jde o přístupnost a souhlas s návrhy hypnotizéra. V žádném případě nejde o spánek, k čemuž by směřovalo i samotné slovo hypnos = spánek, ani o ztrátu sebeovládání. Stav hypnózy má určitá stádia:

  • redukce plánování – jedinec nemá chuť sám zahajovat nějakou aktivitu, čeká na výzvu
  • výběrová pozornost – soustředí se pouze na hlas hypnotizéra
  • snadný rozvoj fantazie – jedinec může zažívat události v jiném čase a prostoru
  • oslabené vnímání reality – jedinec nekriticky přijímá halucinační prožitky
  • nárůst sugestibility
  • posthypnotická amnézie – na výzvu hypnotizéra zapomene vše, co se během ní odehrálo, na dohodnutý signál se vzpomínky opět vybaví

Až 10 % lidí nejde zhypnotizovat. Zde jsme schopni vstoupit pod hypnózu určuje tzv. hypnabilita, schopnost, která udává i hloubku do níž jsme schopni se ponořit. Tato vlastnost se vyvíjí s věkem, v dětství roste asi do 12 let a pak zase klesá.

Hypnóza má dnes širokou škálu využití. Jejím hlavním využitím je léčba, kdy cílem je odstranění určitých problémů. Používá se sama o sobě nebo jako podpůrná metoda. Léčit se s ním může nespavost, závislost, strach, fobie, deprese, slabá vůle, nízké sebevědomí, ale také alergie, bradavice. Dalším užitím hypnózy je cesta k zapomenutým myšlenkám.

Mýty kolem hypnózy aneb co rozhodně není pravda
  1. Je možné zhypnotizovat kohokoliv a to i proti jeho vůli.
  2. Donutit člověka například ke zločinu (obecně nejde donutit člověka k něčemu, co by sám neudělal).
  3. Hypnóza je spánek a zhypnotizovaný neslyší hlas hypnotizéra.
  4. Zhypnotizovaný si vůbec nepamatuje průběh sezení.
  5. Je běžné aby zkušený hypnotizér, například v divadle donutil v hypnóze náhodně vybraného diváka dělat vtipné kousky a ten si pak po ukončení show nic nepamatoval.

 

 

 

No Comments

Post a Comment